Někdy jako rodiče hledáme kurzy, kroužky, příležitosti. A přitom ten největší rozvoj se odehrává u kuchyňského stolu. U nás to začalo úplně nenápadně. Můj syn, prvňáček, se učí čísla. Sčítání. Rozpoznávání hodnot. A moje dcera to pozorovala. „Mami, já bych mu mohla vymyslet hru.“ A tak se zrodil obchod. Celé odpoledne kreslila cenovky. Vystřihovala papírové bankovky. Malovala suroviny. Lepila, přepisovala, přemýšlela. Vznikl malý domácí obchod. Seznam nákupu. Jednoduché ceny v základních číslech. Pokladna z krabice. A pak do toho šla. Seděla s bráchou, vysvětlovala mu pravidla, trpělivě čekala, až spočítá, kolik má zaplatit. Povzbuzovala ho. Smála se s ním, když se spletl. Byla to hra. Ale bylo v tom mnohem víc. Viděla jsem, jak se v ní přirozeně rozvíjí něco, co bych nazvala pedagogicko- lektorskou inteligencí. A tady přichází má rodičovská vsuvka (jako maminka už delší dobu vím, že tuto stránku v sobě má. Všímám si, jak ráda něco vysvětluje. Jak si přirozeně přebírá roli „paní učitelky“ při hře. Jak ji těší, když druhému něco dojde).
A právě proto, že si této její silné stránky všímám, jsem ji v tom vědomě podpořila. Schopnost vysvětlit, vést, trpělivě podporovat. Vnímat, kde druhý tápe. A dát mu prostor přijít na odpověď sám. Nepřihlásila jsem ji do kurzu. Nedala jsem jí instrukce. Jen jsem ji podpořila. „To je skvělý nápad.“ „Jak bys to chtěla udělat?“ „Co by mu mohlo pomoct, aby to lépe pochopil?“ A pak jsme si zase povídaly. Večer jsme si sedly a otevřely náš známý prostor otázek. Ne o tom, jestli to udělala správně. Ale o tom, co si z toho odnáší. Když mi odpovídala, uvědomila jsem si něco důležitého. Rozvoj nemusí být vždy řízený dospělými. Někdy stačí vytvořit prostor. Dát důvěru. A nebát se ustoupit. Ten den se neučil jen prvňáček čísla. Moje dcera se učila vést, tvořit, plánovat, podporovat. A já jsem se učila znovu věřit tomu, že děti v sobě často mají víc, než si myslíme.
Stačí jim to dovolit
Otázky k inspiraci:
- Jakou dovednost jsi dneska vlastně trénovala?
- Co ti pomohlo vydržet celé odpoledne tvořit?
- Co tě na tom bavilo nejvíc?
- Co ti dodalo energii pokračovat?
- Co bys příště udělala jinak?
- Jak ses cítila, když se bráchovi něco povedlo?
- Co myslíš, že si z toho odnesl on?
- Chtěla bys někdy vytvořit další hru?
Možná i vy doma něco tušíte… při čtení tohoto příběhu cítíte, že i vaše dítě má něco, co se nedá přehlédnout.
Možná si říkáte:
- „On pořád něco konstruuje…“
- „Ona pořád něco organizuje…“
- „Neustále vysvětluje, vede, tvoří, propojuje…“
A možná si zároveň nejste jistí, jak s tím pracovat dál. Jako maminka i jako průvodkyně rozvoje dětí vím, jak obrovský rozdíl udělá, když silné stránky dítěte pojmenujeme. Když je začneme vědomě podporovat. Když přestaneme „opravovat slabiny“ a místo toho rozvíjíme potenciál. Proto nabízím individuální konzultace zaměřené na talenty a potenciál dětí.
Společně:
- pojmenujeme přirozené silné stránky vašeho dítěte
- podíváme se, jak je můžete podporovat v běžném rodinném životě
- najdeme konkrétní kroky, které dávají smysl právě vám
- vytvoříme prostor, kde se dítě může rozvíjet
Protože když dítě ví, v čem je silné, roste mu nejen dovednost. Roste mu sebevědomí.
A když rodič ví, co podporovat, mizí nejistota. Objevuje se klid.
Chcete objevit talenty svého dítěte?
Pokud cítíte, že je ten správný čas podívat se na potenciál vašeho dítěte vědoměji, napište mi zprávu nebo si rezervujte konzultaci.
Ráda vás tímto procesem provedu.
Protože někdy stačí jen malé pojmenování – a otevře se velký prostor pro růst.
„Možná i Vy něco tušíte“